Vzduch můžeme ochladit dvěma způsoby:
• Povrchové chlazení, vzduch je ve styku s chladnější plochou
• Mokré adiabatické chlazení – odpařující se voda odnímá vzduchu teplo – odkaz je zde
Povrchové chlazení
Při chlazení vzduchu pomocí chladicího registru může dojít ke dvěma situacím:
1) Povrchová teplota registru leží nad teplotou rosného bodu chlazeného vzduchu (suchý chladicí povrch, Tco > Tdp),
Je-li teplota chladicího povrchu Tco1 vyšší než teplota rosného bodu Tdp2 ochlazeného vzduchu, na povrchu registru nedochází k vylučování vody. Absolutní obsah vodních par x ve vzduchu se nemění, relativní vlhkost vzrůstá. Stavová změna v h-x diagramu tedy probíhá rovnoběžně s liniemi konstantní absolutní vlhkosti x směrem dolů (tj. P1 – P2). Podle velikosti chladicího výkonu se vzduch více nebo méně ochladí, nedosáhne však povrchové teploty registru Tco1, protože do přímého styku s chladicími žebry přichází pouze část vzduchu (tzv. obtokový efekt).
2) Povrchová teplota registru leží pod teplotou rosného bodu chlazeného vzduchu (mokrý chladicí povrch, Tco < Tdp),
Leží-li teplota chladicího povrchu Tco pod teplotou rosného bodu Tdp chlazeného vzduchu, část tohoto vzduchu se chladí až do té míry, že na povrchu registru kondenzuje vodní pára. Stav vzduchu za registrem si tedy můžeme představit jako směs chlazeného odvlhčeného, pouze chlazeného a prakticky neochlazeného vzduchu. (Obtokový efekt). Stavová změna v h-x diagramu se pro zjednodušené výpočty znázorňuje úsečkou, která probíhá z počátečního stavu vzduchu Tdb1, do průsečíku střední teploty chladicího povrchu Tco2 s křivkou nasycení (tj. P1 – P3 – P4). Výsledný vzduch je ve stavu P2, který leží mezi počátečním stavem P3 a střední teplotou chladicího povrchu Tco (podle velikosti chladicího výkonu), teploty chladicího povrchu vzduch nikdy nedosáhne (obtokový efekt). Již při malém chladicím výkonu je vzduch nejen chlazen, ale též odvlhčován. Přitom klesá absolutní vlhkost x a relativní vlhkost RH roste.
Abychom ochladili 1 kg vzduchu z teploty Tdb1 na teplotu Tdb2, musíme mu odebrat teplo:
Δh = h1 – h2 [kJ/kg]
Střední teplota chladicího povrchu Tco1 závisí na konstrukci chladicího registru a obecně leží asi 1…2 °K nad střední hodnotou teplot přívodu a zpátečky.
Potřebný chladicí výkon vychází:
Qco = m * Δh [kW]
Množství chladicí vody:
mw = Qco/cw/ΔTw [kg/s]
Jak ukazují příklady na grafu dole – chlazení, při kterém dochází ke kondenzaci, se spotřebuje více energie, než je tomu při chlazení suchém. Rozdíl představuje odvedené teplo, vzniklé při kondenzaci vody:
Δq = R ∗ Δx [kJ/kg]
Při chlazení s kondenzací probíhá stavová změna ve skutečnosti nikoli podle přímek, ale podle více nebo méně zakřivené linie Tdb1/Tco2. Zakřivení je dáno mj. hydraulickým zapojením.
