ISO 12500-1

ISO 12500-1
Filtry pro stlačený vzduch – Zkušební metody – Část 1: Olejové aerosoly
První vydání (2007)
Norma ISO 12500-1 specifikuje zkušební a vstupní podmínky pro filtry stlačeného vzduchu pro odlučování kapalných olejů. Norma ISO 12500-1 určuje obsah zbytkového (kapalného) oleje a odpovídající diferenční tlak filtru stlačeného vzduchu při normalizovaných zkušebních a vstupních podmínkách:

  • nominální objemový průtok při 7 barech a 20 °C
  • vstupní koncentrace 10 mg/m3 nebo 40 mg/m3 olejových aerosolů.
    • viskozitní třídy 46 a
    • s průměrnou (normální střední) velikostí částic 0,15 µm až 0,4 µm (podle počtu)
  • stanovení obsahu zbytkového (kapalného) oleje na výstupu z filtru stlačeného vzduchu podle normy ISO 8573-2.
  • testují se tři vzorky každého filtru, přičemž každá zkouška se opakuje třikrát (celkem 9 zkoušek pro každou velikost a stupeň filtrace).

 

Koncentrace na začátku testu 10 mg/m³ a požadovaná distribuce velikosti částic není pro moderní systémy stlačeného vzduchu skutečně reprezentativní.

 

Při odlučování kapalin ve filtrech stlačeného vzduchu probíhá mnoho vzájemně propojených fyzikálních procesů, které vedou k vícerozměrné řadě pracovních podmínek, zatímco norma ISO 12500-1 uvádí pouze výsledek pro jeden pracovní bod v této vícerozměrné řadě. „Dobrý“ filtr zkoušený podle normy ISO 12500-1 tak může mít „špatný“ výkon v odchylném reálném provozu a naopak. Výsledek normy ISO 12500-1 tak může být zavádějící a může vést k nesprávnému zařazení výrobků mezi „dobré“ nebo „špatné“.

 

Řada filtrů stlačeného vzduchu, která nabízí 12 velikostí filtrů a 3 stupně filtrace, by vyžadovala testování 108 filtračních prvků nebo 324 celkových testů. I nepřetržité 24hodinové testování by trvalo nejméně 6 měsíců.